11. kapitola - hostitelův únos

28. listopadu 2015 v 20:00 | Tahmed |  Mended heart with love
A je tu opět povídka pro vaše potěšení, teda doufám.

Sníh padal dál, ale už nepadaly tak velké kusy jako ještě před okamžikem. Ten vlňák, který jí Lucie donesla, jí příjemně hřál, ovšem ono sako, jež měla od Jamieho, jí hřálo také, možná snad ještě víc, nebo si to alespoň vybájila ve své fantazii, ba co víc, krásně vonělo.
Sundala si škrabošku z tváře, která jí nepříjemně škrábala na jednom místě a prohlížela si ji. "Věděl určitě, že jsem to já a nespletl si mě s někým jiným?" říkala si stále pro sebe a stále nemohla uvěřit tomu, že se jí splnil její dětský sen, tančila s Jamesem.


Z jejího snění jí však vyrušil onen neklid a koňský řehot spolu s duněním kopyt. Odložila svůj vlňák na lavičku a rozběhla se k zábradlí. Dole stál kočár, který byl zapřažen za dva velmi vzpurné koně. Zdáli se být dost vyděšení. Ani se jim nedivila, protože pokud ji neklamal zrak, a rozhodně ji neklamal, hlídali je dva zavržení. Podle čeho ty dva poznala? Podle jejich trhavých pohybů a věčného rčení, čímž koně plašili a ti je pak nechtěli poslouchat.
Rozhodla se, že tomu přijde na kloub za každou cenu. Sundala ze sebe i Jamieho sako a položila jej k plédu. Vklouzla do plesového sálu. Všichni nadšeně a bujaře si užívali onoho večírku. Zahlédla Lucii, jak se o něčem baví s Matthewem, který jí nadšeně přikyvoval. Spatřila také Annu, která si zapalovala zrovna cigaretu a zlobně se dívala na Thomase, který jí pravděpodobně opět něčím vytočil. Christopher se těm dvěma jen smál. A pak zahlédla také Jamieho, který se bavil s Grace a jejím bratrem. Netušila o čem, ale nezdálo se, že by to mělo znamenat něco dobrého. Mezitím se proplížila podél zdi ven nikým nepozorována. Sotva opustila sál, uslyšela onen hlas, který jí sem tam budil ze spaní. Hlas Tatiany Blackthornové.
"Zničil si mi život, připravil si mě o otce i mého syna a nyní za to Herondale zaplatíš." Zasyčela na něj. Byli spolu sami dva ve vedlejší místnosti, která sousedila s tanečním sále. V té místnosti bylo poněkud temno, jen slabý plamínek v krbu ještě lehce plápolal do rytmu tance, ale pomalu a jistě skomíral. Stáli naproti sobě a Tatiana si zlostně měřila muže, který stál před ní. On měl ruce sepjaté na prsou a čekal, z čeho všeho jej hodlá zase obvinit. Cordelie se natáhla ke dveřím a škvírkou poslouchala, co si ti dva asi tak povídají.
"Z otcovy vraždy, jak ty vždy říkáš, tak to mě obvinit klidně můžeš, ale nezapomeň, že jsem tam v ten den nebyl sám, a kdybych tam nepřišel, mohla si být mrtvá." Pronesl k ní temně a Cordelie si poprvé v životě všimla, že by kdy zvýšil pan Herondale na někoho hlas.
"Tyhle ty tvé nesmysly poslouchám už roky, vím, že si tam nebyl sám. I moji bratři tam s tebou tehdy byly, neboj se však, i oni mi brzo za všechno zaplatí." Cordelie nedokázala pochopit, jak se v tak malé osobě, jakou paní Blackthornová rozhodně byla, mohlo ještě skrývat? Proč tak strašně moc nenávidí rodinu Herondalových, co jí tak strašného provedli?
"Tatiano prosím tě." Chtěl ji chytit za ruku, ale ona se mu vysmekla a vrazila mu facku.
"Nikdy se mě nedotýkej, špíno jedna!" zaječela na něj. "Pošpinit naši rasu tím, že se paktuješ s čarodějkou a máš s ní ty své dva bastardy." Prudce ji chytil za ruce a zatřásl s ní, jako by snad z ní chtěl vykřesat duši.
"Mě urážet můžeš Tatiano, mě ano ale mojí rodinu ani náhodou!" jenže náhle se ze stínu vynořili dva další zavržení. Tatiana zaječela něco nesrozumitelného a jeden z nich skočil po muži, jež ubližoval jeho paní a praštil ho do hlavy. Ten se ještě stačil rozmáchnout a úder mu vrátit, ale jeho krok už nebyl tak jistý jak před okamžikem a když proti němu vyrazil druhý, už se bránit nedokázal. Ztratil smysl pro orientaci a padl k zemi. Cordelie měla co dělat aby nevykřikla. Držela si ruku před ústy a schovala se za dveře, které právě otevřely. Naštěstí si ji nikdo nevšiml.
Jeho bezvládné tělo nesli ven. Cordelie nyní mohla udělat hned dvě věci, povolat ostatní na pomoc, ale než by se jí dovolala, tak by utekli, nebo se za nimi vydá, a pomůže panu Herondalovi sama. Nedalo jí to. Rozběhla se ke dveřím, ale zarazila se už na jejich prahu, jelikož jí ovál silný vítr, který se jí zahryzl až do morku kostí. Natáhla se proto po kabátu, který zahlédla na věšáku. Bylo jí jedno, komu patřil, hlavně že ji hřál a vyběhla ven. Nohy ji zábly od ledového sněhu, který se povaloval na zemi. Rozběhla se ovšem k hlavní vstupní bráně a ohlédla se po onom kočáře. Jeden takový zrovna uháněl ulicí a tak se rozběhla zpátky ke stájím.
U vrat našla v bezvědomí Cyrila. Ihned se k němu natáhla, a snažila se zjistit, zda je v pořádku, ale marně. Pomohla mu se alespoň posadit. Potom otevřel jedno oko, a pak druhé. Zakňučel bolestí. Rozběhla se do stáje a zahlédla tam jejich rodinného koně. Myslela si, že Alastair přijel v kočáře spolu s Grace a Tatianou ale očividně dorazil na koni. Zkontrolovala jej a zjistila, že má na svém hřbetu sedlo.
Chtěla na něj nasednout, ale pak si vzpomněla na toho nebožáka Cyrila a tak se rozběhla k dekám, které tam měly nachystané pro koně na zimu, aby během zimních procházek neprochladly a jednu z nich popadla. Byla poměrně těžká, ale nakonec se jí podařilo ji k Cyrilovi odtáhnout. Zabalila ho do deky.
Hned se chtěla vrhnout zpátky do stáje, ale on ji chytil za ruku. Vypadla dost omámeně, ale přesto měl stisk pevný jako by byl při síle. "Slečno, děkuju. Co se vlastně stalo?"
"Cyrile, poslouchej mě, nemám na to nyní už moc čas, ale jestli se tu někdo objeví, pověz mu, že váš pán byl unesen. Já jedu po stopě těch, co ho unesli."
"Slečno, to je bláznovství, počkejte alespoň na mladého pána," to ji zarazilo. Pomyslela na Jamese. Na jednu stranu chtěla, aby o všem věděl, na druhou ho nechtěla zbytečně vystavovat nebezpečí, navíc když nevěděla, co ji může po cestě všechno potkat. "Nebo na pana Matthewa." To už byla ovšem Cordelie ve stáji a vyvedla si koně ven.
Byl to bratrův Pegas. Před pár lety na něm seděla, jelikož to byl původně její kůň, ale shodou okolností ji shodil ze sedla a ona od té doby na něm neseděla. Vlastně od té doby neseděla na žádném koni. Navíc tenhle kůň měl pánské sedlo. To pro ni ale nebyl zase až tak velký problém. Vytáhla si z vlasů jednu z jehlic a pomocí ní si udělala díru do šatů, kterou potom dopárala až nahoru téměř k pasu. Pak už pro ni nebyl problém se vyhoupnout na koně. Naštěstí kabát, který někomu ukradla, byl dostatečně velký na to, aby jí zakryl její holou kůži, takže byla částečně chráněná proti chladu, ovšem věděla, že jakmile pohne nohou koni do slabin a on se rozjede, bude jí zima ať tak nebo tak.
A tak také udělala. Pobídla koně a ten se vzepjal na zadních. Kdyby se pevně nedržela uzdy, jisto jistě by sletěla dolů jako přezrálá hruška. Pro ni to ale nebylo zase až tak těžké se udržet v sedle a tak se rozjela vzhůru.
Kůň ji příliš nechtěl poslouchat, také ji chtěl shodit, ale ona se v sedle udržela stůj co stůj, a když se vzepjal kůň naposled, vylétl jí z vlasů okrasný hřebínek a její vlasy se spustily do všech stran a nyní uháněly spolu s větrem o závod.

"Kde si byl Jamie? Co si to tam řešil s tím blonďatým šaškem a ledovou královnou?" zeptal se ho Matthew, zatímco spolu seděli sami u stolu. Anna už odešla z večírku, který ji stejně nudil a Christopher šel s ní, protože se chtěl věnovat svým zkumavkám.
"I když je Alastair králem všech hlupáků a pokrytců, je to bratr Cordelie, takže to s ním člověk musí zkousnout. A co se týče Grace? Myslím, že jí snad stačilo to, co se tu během večera odehrálo." Pronesl téměř nezaujatě a sundal si z tváře masku, která mu už lezla krkem.
"Ale, ale?" začal Matthew a dloubl Jamieho do žeber. "Tak už si jí to řekl?" Jamie se na něj nechápavě ohlédl. "No Cordelii, že ji miluješ." Jamie jen zakroutil hlavou.
"Ne ale měl bych za ní jít určitě je už celá zmrzlá."
"A kde vlastně je, chudinka."
"Na balkóně." Dodal a vydal se ven. Matthew si ještě něco mumlal pod fousy něco v tom smyslu, že mu to je jasné, vzhledem k tomu, jak je nalehko, že musí být v místě, kde není tepla nazbyt.
Sotva však vešel Jamie na balkon, čekalo ho zklamání. Ona tam nebyla. Místo toho bylo na lavičce položené jeho sako a její pléd. Nerozuměl tomu. Pokud se vydala na večírek, proč ji nemůže najít? Proč ji neviděl v sále? Kam zmizela? Popadl své sako a hodil si ho přes rameno a s plédem v ruce vyrazil zpátky do sálu. Ihned se začal rozhlížet po všech tvářích v místnosti, ale nikde ji neviděl.
"Děje se něco? Vypadá jako bys viděl ducha." Pronesl Matthew, když viděl jak se Jamie tváří poté, co vyšel z balkonu zase zpátky sem.
"Není tam." Pronesl automaticky a vypadal u toho jako tělo bez duše.
"Možná jí byla zima, přeci jen už tam musela sedět pěkně dlouho, třeba je u sebe v pokoji, jdi se tam podívat." Ale Jamie jakoby měl nohy z olova. Zklamal ji. Ano určitě v jejích očích nyní pohořel. Nechal ji mrznout venku, místo toho aby tam s ní zůstal, nebo jí alespoň přišel navštívit, nebo něco podobného, připadal si jako hlupák.
"Neviděli jste někdo Cordy?" přidala se do toho náhle ještě Lucie, která mu moc na sebevědomí touhle otázkou nepřidala. "Na balkoně není a v pokoji taky ne, vlastně jsem prohledala celý dům ale jakoby se po ní zem slehla." Jamie se prudce zvedl ze židle, a rozběhl se na chodbu.
"Já ho ohlídám." Ubezpečil ji Matthew a rozběhl se za ním.
Jamie neváhal ani okamžik a rozhodl se, že prohledá každou místnost a každičký kout, dokud ji nenajde. Někde přece musí být, nemohla jen tak zmizet.
"Myslíš, že ji najdeš?" zeptal se ho, zatímco ho pozoroval, jak prochází každým pokojem, do kterého vždy nahlédl, prošel ho a zase z něj vyšel. "Tohle sídlo je pekelně velké." Dodal. "Co když odešla kvůli Alastairovi?" Jamie na něj vrhnul zlostný pohled.
"A kam by podle tebe šla? Domů?" ihned se otočil na patě a pokračoval ve svém počínání.
"Jamie počkej." Pronesl klidně ale přesto s vážným tónem v hlase Matthew. "Takhle bys ji mohl hledat až do rána, pojď se ještě raději podívat ven, třeba tam bude."
"V téhle zimě? Vždyť by zmrzla." Opáčil mu klidně a dál si klestil cestu institutem.
"Mohla vzít někomu kabát, na tom by nebylo nic divného. Pojď se tam raději podívat." Jamie nerad šel za Matthewem, který ho vedl ven. Když oba dva vyšli před hlavní dveře institutu, bylo tam poměrně dost lidí, jelikož už se měli na odchodu.
"Vidíš, není tu." Zahalekal Jamie.
"Počkej, co je to támhle?" ozval se ale náhle Matthew a tím ho zarazil v cestě.
"Co je kde?" zeptal se ho, ale to už se Matthew skláněl k zemi a něco lesklého z ní sebral.
"Neměla ho ve vlasech?" zeptal se ho a Jamie mu ho automaticky vyškubl z ruky. "Au, nemusíš mi utrhnout i ruku." Byl to její zdobný hřebínek, který měla ve vlasech. To nevěstilo nic dobrého.
"Kde jen jsi?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Mended Heart with Love

Ano je moc krásná
Ujde
Je hrozná

Komentáře

1 zuzka zuzka | 28. listopadu 2015 v 20:45 | Reagovat

Úžasná už vůbec nevim co říct prostě je každá lepší než předtím :-)

2 sisa sisa | 28. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

Uzasna :-D dokonala!!! :-D som zvedava, ako budu pokracovat :-D

3 MacyMia MacyMia | 29. listopadu 2015 v 0:38 | Reagovat

No jo... Aby si Cordy nechala ujít nějakou akci :-D takže teď už ti začíná být napínavé :-) těším se jak to bude pokračovat a jak to napíšeš :-)

4 MacyMia MacyMia | 29. listopadu 2015 v 0:39 | Reagovat

[3]: začíná to být napínavé :-D

5 Lotte Lotte | Web | 29. listopadu 2015 v 13:06 | Reagovat

No tak ještěže Cordy viděl Cyril - svědek, co snad poví, kam se vydala.
Cordy se totiž rozhodla dát se na velmi nebezpečnou výpravu a čím dřív někdo vyrazí za ní, tím jedině lépe.
No a samozřejmě doufám, že se dozvíme něco více o osudu nebohých unesených, kteří jsou v nemilosti Tatiany. Je tu ještě hodně nezodpovězených otázek.

6 Adele Adele | Web | 23. prosince 2015 v 21:38 | Reagovat

A jejej, obávala jsem se, že ji něco takového napadne. :-)
Doufejme, že Jamie s Mattem narazí na Cyrila, ovšem jít v jejích stopách bude náročnější. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama