8. kapitola - Nezvěstných přibývá

14. listopadu 2015 v 21:33 | Tahmed |  Mended heart with love
Omlouvám se vám drazí čtenáři za ono zpoždění, ale není mi moc dobře, navíc jsem pod vlivem jiného inspirativního odvětví než jsou lovci stínů, což mi zkomplikovalo lehce práci a k tomu jsem dnes neuvěřitelně lenivá :D toliko asi k tomu všemu.
A nyní budu doufat po dlouhé době také nějakou vaši reakci, vím že kapitola není světobornou, viz nahoře má odůvodnění, ale vážně bych uvítala nějaký názor, proto jsem se rozhodla, že povídka bude vycházet podle počtu komentářů. Takže nebudou-li komentáře, příští týden nebude povídka. Toliko asi k tomu všemu.
Dnes bude v povídce odhaleno hodně z nitra Cordelie a Jamieho a zároveň se bude dít mnoho dalšího ve světě lovců stínů, kde náhle začíná zmizení přibývat.

"Děkuji ti, že ses mi o Astor tak postarala, vypadá spokojeně." Pronesl Matthew během toho, co ji drbal za ušima a usmíval se na ni. Cordelia věděla, že už ji nevnímá, jelikož pro Matthewa byla Astor vším. Připomínala mu domov, dostal ji totiž ke svým patnáctinám od otce, kterého vždy neuvěřitelně obdivoval. Dal mu ji, aby se naučil vážit si života a aby měl neustále u sebe někoho, ke komu se bude muset vrátit domů, tím ho chtěl trochu umírnit v jeho impulsivních jednáních.

"Není zač, alespoň jsem měla na procházce společnost." Dodala s úsměvem.
"á jsem šla náhodou s vámi," pronesla uraženým tónem Lucie, která zaslechla jejich rozhovor a rozhodla se, že je nejvyšší čas je do toho vložit, jelikož i ona byla na oné osudné procházce a Cordy ji opustila a s Astor se vydala neznámo kam.
"Šla si moc pomalu, jestli myslíš, že jsme se potom s Astor vydaly na cestu sami." Lucie zkrátila vzdálenost, která byla mezi nimi a složila si ruce na prsou v panovačném gestu.
"Já mám kratší nožky než ty, neumím tak rychle chodit." Cordy se na ni ale jen usmála a nehodlala to dále rozebírat.
"Našli jste něco podezřelého?" zeptala se raději Matthewa, jelikož ji zajímaly více novinky a události z podsvěta, než že se na ni její parabatai zlobí, protože neumí chodit rychleji než ona sama.
"Dalo by se říct, že ano i ne." Odpověděl jí a dál se mazlil s Astor.
"Tak povídej, co se stalo?" vložila se do hovoru i Lucie, kterou už omrzelo hrát uraženou, jelikož jí ve skutečnosti zajímaly novinky. Na Cordelii se stejně neuměla dlouho zlobit a navíc byla zvyklá, že se často jejich časté procházky mění spíš v toulky, kdy chodí každá o samotě po městě, jelikož jedna je ve snách a iluzích svého spisovatelského světa a druhá se zase zabývá věcmi, které by jí pomohli utéct z tohoto reálného světa daleko odsud.
"No procházeli jsme město a hledali něco podezřelého. Prošli jsme několik klubů a hospod, ale nikde ani zmínka o zmizelém lovci stínů, a že se takovéto novinky šíří rychlostí světla. Pak se ale stalo něco zvláštního. Potkali jsme Grace." Cordelia sebou trhla, toho si Lucie automaticky všimla a i když se Matthew věnoval Astor, také si všiml, že sebou trhla na místě a tak se na chvilku odmlčel, jakoby jí snad chtěl dát okamžik na to, aby se s tou informací sžila. Matthew byl totiž společně s Lucií jediný, kdo kdy věděl o tom, že měla a stále má slabost pro bratra Lucie a jeho parabatai. "Tedy potkali, není ta správná formulace a ani nevystihuje onu situaci. Prostě jsme ji zahlédli na ulici a vešla do podivného domu, který byl obklopen vílami, respektive vílími strážci."
"Co tam mohla dělat?" zeptala se Lucie ještě dřív než se Cordelie ve své mysli k tomu, že se bavili o něčem vážnějším, jelikož ji jméno Grace tak zasáhlo, jakoby dostala facku. Co Cordelii na ní asi tak mohlo vadit? Kromě toho, co bylo očividné, a sice že je do ní Jamie, její tajná od dětství velká láska zamilován, ještě také fakt, že to byla neuvěřitelně krásná dívka. Byl to ten typ dívky, které se chtěla Cordelie vždy podobat. Měla totiž bělostnou pleť, kterou Cordelie mít nikdy nemohla, jelikož byla její matka perského původu, tudíž, mohla o tom jen snít. Měla krásné modré oči, a ona je má tmavé černé, jako by snad ani neměla žádné duhovky jen temné mrtvolné panenky. A takhle si přehrávala Cordelie své nedostatky oproti přednostem Grace ve své hlavě, takže téměř ani netušila, o čem se ti dva baví.
"…Byli jste ve skladu? A nic tam nebylo? To je trochu víc než divné, nemyslíš?" zaslechla a až pozdě si uvědomila, že promeškala hodnou část konverzace, takže nyní ani netušila, zda s ní Jamie mluvil, zda si hleděli tváří v tvář. Ti dva najednou v její hlavě začaly tvořit dokonalý pár a to jí bodalo do srdce a zahlodávalo se jí až do morku kostí.
"Nic tam nebylo, to bych mohl přísahat. Bylo to tam prázdné, ale můžu ti říct, že jsem tam měl hrozně divný pocit. Jako by tam byla použitá magie a ten pocit se mě do teď nezbavil. Pořád mám pocit, že se mi někdo dívá přes rameno." Podivně se zašklebil. A Lucie se mu vůbec nedivila, ale co bylo podivné, bylo, že se Cordelie najednou z ničeho nic otočila na podpatku a odešla. Oba dva se za ní ještě chvilku dívali.
"Už by si ti dva měli vážně promluvit." Pronesl Matthew a Lucie jen přikývla na souhlas.
"Je možné, že to nevidí?" zeptala se ho náhle.
"Očividně to možné je, protože ani jeden z nich zatím nebudí dojem, že by o tom druhém věděl.

Ticho, konečně ji nikdo nerušil. Chtěla zapomenout, zapomenout na tu představu, ž se ti dva potkali tváří v tvář. Věděla, že by jí to nemělo vadit, ale nemohla se toho příšerného pocitu zbavit. Proč se jen musela zamilovat do bratra své parabatai? Proč tehdy, když spadla ze stromu, mu vpadla přímo do náručí? Proč si raději nezlomila nohu? Alespoň by se nyní připravila o tu příšernou bolest, kterou teď měla ve svém srdci.
Dveře ji příjemně studily do zad a pročišťovaly jí mysl. Zavřela víčka, která měla ztěžklá pláčem a zhluboka se nadechla. Vydala se do středu knihovny. Tam si před časem schovala další z úryvků Lucie, který nestihla ještě zničit, jen je vyhodila do koše. Jako obvykle byly listy trochu pomačkané a na mnohých stránkách bylo mnoho škrtanců a kaněk, ale na to už byla Cordelie za ta léta zvyklá.
Usadila se do jednoho z odlehlých křesel tak aby na ni nikdo neviděl, kdyby někdo vešel dovnitř. Hlavně kdyby dorazila Lucie, měla by mnoho příležitostí schovat ony texty, jelikož Lucie nesměla vědět, že je má, hned by jí za to chtěla zaškrtit, jelikož když už je něco vyhozené, má to zůstat vyhozeným. Četla si jeden z mnohých úryvků z jejích vymyšlených příběhů.
Nebyla ovšem samotnou v knihovně, i když to netušila, přesto tam někdo byl. Jamie seděl o patro výš na balkónku, který byl součástí knihovní galerie. Bylo to jeho oblíbené místo, dokonce tam měl i od matky speciálně udělané místo k sezení. Je to místo, ze kterého je vidět do všech koutů knihovny a přesto o je sám skrytý ve stínu.

Sluneční svit se leskne ve vlasech tvých
Zářící tvář, která září životem a ne smrtí.
Krev, která proudí ve svých tvářích
Láká mě se jich dotknout a cítit žár jejich.
Nedáváš mi chvilku klidu,
Nemohu přestat myslet na tebe dál.
Jsi v mé mysli i v mém snu
Bojím se však, co bude s námi pak.
Jsi vážně tou, kterou tak moc chci?
Nebo jsi jen přelud, po němž jen toužím?
Co se stalo, že už nevidím již
to, co jsem viděl dřív?
Už neprahnu po tvém věčném opaku,
Chci nyní jen vidět to….
Z tajného notesu Jamese Herondala.


On sám její přítomnost zaznamenal a samozřejmě neunikla jeho zornému poli. Odložil svůj notýsek s nedopsanou básní a poposedl si na místě, aby na ni lépe viděl.
Sluneční paprsky dopadaly na její tvář, a bylo to přesně, tak jak před chvílí psal do svého notýsku. Byla opravdu neobyčejnou. Jenže ona vzácná chvíle kdy zkoumal její překrásnou tvář, neměla dlouhého trvání.
"Jamie?! Cordelie?! Kde jste?" volal hlas je oba hlas Willa, který věděl, kde ty dva knihomoly má hledat. Vpadl do knihovny a nemusel je ani nějak zvlášť dlouho hledat, jelikož věděl, kde oba dva jsou, znal je až příliš dobře. "Cordelie, prosím, pojď se mnou," poručil jí autoritativním hlasem, který ji doslova donutil vyskočit na nohy. V jeho tváři se značilo veliké znepokojení, které jak věděla, nikdy nevěstilo nic dobrého. "A ty Jamie tam nahoře, slez dolů a pojď taky do salonu," Cordelie se ohlédla přesně tak jako Will před okamžikem a spatřila tam Jamieho tvář, seděl opřený hlavou o zábradlí, kde si bradu opíral o svou paži. "Oba dva vás tam očekávám za pět minut, musím vám něco říct." Něco v Jamieho pohledu ji zarazilo. Chtěla jít ihned za Willem, ale něco jí říkalo, že počká až Jamie sejde po schodech dolů. Ani nevěděla proč, ale najednou, jakmile schody sešel, rozběhla se ke dveřím a vyběhla do salonu.

V salonu bylo ticho a všichni očekávali, až dorazí ti dva poslední opozdilci. Lucie na Cordelii spiklenecky mrkla, což jí vlilo do tváří růž, a tak chytla svou parabatai a stiskla ji pevně za ruku, aby přestala se těmi pohledy, které by snad měli naznačovat, že mezi ní a jejím bratrem došlo k něčemu víc, což se vůbec nestalo, i když po tom už dlouhou dobu sama toužila.
"Jsme rád, že už tu jste všichni." Začal Will na úvod. Ze stínu se vynořila ještě jedna postava, které si Cordelie předtím vůbec nevšimla, takže se zpočátku pořádně lekla, ale když zjistila, o koho se jedná, uklidnilo jí to. "Jem přišel z Tichého města, aby nám oznámil nepříjemné zprávy."
Zjistili jsme, že významné členové spolku zmizeli, a je jich hned několik. Mezi nimi je i tvůj otec Matthewe, je mi to líto. Matthew celý zesinal. A Cordelie se kousla do rtu, začínala mít podezření, že se začíná plnit plán oné návštěvnice, která byla u nich doma v den pohřbu jejího otce a mluvila s bratrem. Neměla pochyb, za tímhle vším stojí Tatiana. Dokonce byl i učiněn útok na vaše otce. Pronesl s vážnou tváří Jem, když hovořil ke Christopherovi a Thomasovi. Oba dva se na sebe podívali.
"Napsal jsem své sestře a Sophii abyste se sem všichni nastěhovali, nepotřebujeme další raněné. Vaši otcové jsou zatím v tichém městě, kde jim bratři léčí rány."
"Může to být ještě horší, snaží se nás někdo zahnat do kouta, nebo v čem to celé vězí, o co jim jde? Byl to někdo z podsvěta?"
Ne, za útoky stojí lovci stínů.
"To je přeci nemožné!" vykřikl Thomas, který už vypadal, že se za chvilku rozběhne ven, kdyby ho Christopher nedržel, určitě by už vyrazil.
"Kdo za tím stojí, už to víte?"
Podezřelí zatím nejsou žádní. Pověděl klidně Jem, ovšem Cordelie cítila jeho pohled, i když se na ni dívat vůbec nemohl, jelikož byly jeho oči pevně zavřené, ostatně jak to u mlčenlivých bratrů bývá.
"Přeci musí za tím někdo být?"
Víme jen to, že byl na místě viděn bratr Cordelie ovšem je jisté, že nejednal na svůj popud, někdo za ním stojí. Všichni se teď podívali na Cordelii, která zbělela, a kdyby jí Lucie nedržela za ruku, nejspíš by se rozběhla ven, nebo by se n ni vrhli jako psi a vážně k tomu nebylo daleko, jelikož Thomas byl velmi rozlícený a začínalo mu to nemysle.t kdyby ho Thomas nedržel, bůh ví, k čemu by mohlo dojít.
"Máme tu Cordelii, můžeme ho vydírat!" vyjekl náhle pln zloby, chtěl totiž něco udělat, chtěl vyřešit onu zapeklitou situaci. Samozřejmě, že všichni přítomní jeho jednání chápali, ovšem rozhodně jej nehodlali tolerovat.
"Važ svá slova, Thomasi, Cordelie je náš host, a pokud to nevíš, k ničemu by tvé jednání nevedlo, jak znám Alastaira, Cordelie by mohla viset hlavou dolů ze srázu a stejně by pro ni nehnul ani brvou." Zastal se jí Will. Ovšem víc pro ni udělal někdo zcela jiný.
Thomas se totiž vysmekl z rukou svého bratrance a vrhl se na Cordelii, ze které chtěl vymámit, co to šlo, protože věřil, že ona o tom všem musela něco vědět. Do cesty se mu ovšem postavil Jamie, který ho pevně popadl a spolu s Matthewem ho vyvedli ven.
"Co se teď bude dít?" zeptala se slabým hláskem Lucie, která zmateně pohlížela z jedné tváře na druhou.
"O tom rozhodne tvá tetička Charlotte, která sem zítra dorazí." Odpověděla jí její matka. "Doufám, Jeme, že ty také zítra dorazíš z Tichého města, Charlotte bude vyžadovat přítomnost bratrstva." Dodala a Jem pokynul hlavou na souhlas. "Cordelie, drahá." Oslovila ji Tessa. "Je mi líto, co se stalo, ale jistě Thomase chápeš, že nejednal v nijak špatném úmyslu, jen mu to nyní jasně nemyslí." Cordelie č byla v pořádném šoku, jí přikývla a raději odešla se svou parabatai do svého pokoje, kde se zabednila, aby za ní nikdo nemohl, jelikož potřebovala řádně přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Mended Heart with Love

Ano je moc krásná
Ujde
Je hrozná

Komentáře

1 zuzka zuzka | 14. listopadu 2015 v 22:51 | Reagovat

Ja myslim ze uz to zacina byt zajimave takze samozdrejme pokracuj a navic bych byla i radsi kdybys vydavala i casteji samosebou chapu ze mas moc prace ale stejne.a jeste jsem uplne nazhavena na to jak to  bude s jamesem a cordelii.PS:promin ze jsem tam ukecana. :-P

2 gábi gábi | 15. listopadu 2015 v 0:03 | Reagovat

Jo, už to začíná být opravdu moc zajímavé.♡ A škoda že povídku nedáváš na blog 2x týdně, vždycky se nemůžu dočkat další. :-D

3 Lotte Lotte | Web | 15. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

Tohle je taková ta kapitola typu zdánlivý klid před bouří. Hlavní konflikt nám byl vyložen a my už si jen musíme počkat na konfrontaci znepřátelených stran.
A samozřejmě nás ještě čeká romantická zápletka, která byla v této kapitole doposud asi nejvíc intenzivní.

4 maia maia | 15. listopadu 2015 v 16:53 | Reagovat

Jasne uz  se tesim na dalsi

5 simonka simonka | 15. listopadu 2015 v 17:21 | Reagovat

Ahoj vim ze vubec nekomentuji ale kdyz uz je to podle komentu tak bych chtela rict ze souhlasim s holkama strasne moc se tesim na dalsi kapitolku :-)  ;-)

6 Nat Nat | 17. listopadu 2015 v 14:49 | Reagovat

To s tema komentama ja skoro vydirani...vis to ? :)

7 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 19:48 | Reagovat

[6]: Ani bych neřekla, protože zadarmo ani kuře nehrabe jak se tak říká a komentáře jsou pro mě odměnou za mé úsilí, nad povídkou trávím někdy i několik hodin tak snad není ode mě tak zlé, když vás jednou požádám o vyjádření názoru, protože jak se mám v psaní posouvat dál, když nevím zda je má práce dostatečně kvalitní a zaslouží si pokračování? Navíc jak mám vědět že vás to stále baví a zajímá? Když neznám vaše názory a reakce? Je to prostě něco za něco.

8 zuzka zuzka | 17. listopadu 2015 v 23:40 | Reagovat

Ted uz to vis je to proste uzasne

9 Adele Adele | Web | 15. prosince 2015 v 21:18 | Reagovat

Pěkný náhled do Cordeliiných emocí (i Jamesových) a navíc se nám tu rozjíví i kolize.
(Božínku, Cordelie byla naprosto rozkošná, jak kvapem vyběhla z knihovny. :D :D Přikláním se k názoru Matthewa a Lucie- ti dva by si vážně měli promluvit :D :D :D)
Ou, to co řekl Will o Alastairovi muselo být pro Cordelii kruté. Myslím si, že teď je velmi vhodný čas, aby se jim svěřila s tím, co viděla doma a proč k ni utekla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama