9. kapitola - Plány spřádané ku pomoci

17. listopadu 2015 v 20:54 | Tahmed |  Mended heart with love
Jak jsem slíbila, tak také plním. Za komentáře tu je slíbená sváteční odměna.
Dnes se v povídce vydáme za našimi přáteli a posuneme se poněkud trochu víc v čase. Od padajícího listí z minulých kapitol, se posuneme trošku blíž k vánocům.
Kapitolku si tedy řádně užijte.

"Je to bláznivý nápad." Pronesl rozmrzele Will, který se uhnízdil v jednom z křesel hned vedle své sestry, která mezitím chovala na klíně malého Alexandra.
"Nechce se mi pořádat vánoční večírek, stejně tak jako tobě, drahý, ale je to tradice tohoto institutu a navíc, víš, co říkala Charlotte." Pověděla Tessa Willovi, když seděli spolu s ostatními v salonku. Mezi všemi přítomnými byla také Sophie, která nervozně těkala pohledem z jedné tváře na druhou a tiskla se pevně ke Gideonovi, který stále ještě měl bolestivé šrámy i když už uběhla spousta vody.

Will předstíral, že čte jednu z démonologických knih, ale měl ji v ruce jen, protože doufal, že ho Tessa nechá si číst a nebude s ním mluvit o tom večírku, který se mu nechtělo pořádat za žádnou cenu. "Navíc já jsem tu paní domu, takže všechno bude beztak záviset na mě. Pro tebe je povinností jen jediné a sice, se ho zúčastnit a ne abys byl zalezlý ve zbrojnici, jako posledně.
"Tess, prosím tě, a ty se mi divíš? Zmizeli tři lovci stínů, to nepovažuji zrovna z nějakou vhodnou dobu pro pořádání večírků." Pověděl jí a svým ostrým modrým pohledem hledal v její mladistvé tváři nějaké pochopení. Tessa mu rozuměla, chápala, proč se mu do toho nechce, ale také věděla, že by to mohla být vhodná příležitost.
"Souhlasím s Willem, i když je to jen jedna z mála věcí, na které se asi my dva shodneme." Pronesl důrazně Gabriel, který se opíral o krbovou římsu a v ruce držel jednu ze starých fotografií, kterou si tu kdysi dávno udělali. "Podle mého je třeba jednat. Charlotte sama říkala, že pozastavit pátrání nemá cenu, musíme hledat dál."
"Vždyť hledáme, ale stále bezvýsledně." Pronesl jeho bratr a zlobně si ho měřil. "Sám moc dobře víš, Gabrieli, že pátrání nikam nevede, jen jsou s tím samé problémy a mrzutosti. Navíc v podsvětě máme přece své spojence a zvědy, vak oni nám jistě brzo podají nějakou zprávu." Pevně stiskl Sophie ruku na kuráž, nerad se s bratrem přel, jelikož většinu života nedělal nic jiného.
"Copak to si nikdo z vás všech neuvědomuje, že by to mohla být šance jak se dozvědět pravdu o těch zmizelých lovcích?" vložila se do toho všeho opět Tessa. "Ty sám, Williame, podezíráš Tatianu, kterou si nikdy neměl rád." Jen zřídka kdy používala Tessa celé Willovo jméno, ovšem nikdy si to okolnosti žádaly, například jako nyní, kdy se snažila domoct se jeho pozornosti a zatím se jí to velmi dařilo. "Myslím, že teď by to mohla být vhodná příležitost k tomu, se dozvědět pravdu o těch zmizelých. Budeš mít Tatianu na očích, každý rok přichází, aby oslavu nějakým způsobem narušila. Alespoň tak od ní třeba zjistíš co za tím vším je a jestli za tím vším opravdu stojí ona." Opět zvedl své modré oči od knihy a pohlédl jí do tváře.
"Pořád pochybuju, že v tom má prsty naše sestra." Pronesl skepticky Gabriel a zavrtěl nesouhlasně hlavou. "I když nás nenávidí, od té doby co náš otec…" odmlčel se a zhluboka se nadechl, aby pokračoval. "zemřel, ale to ještě neznamená, že by nás chtěla vidět mrtvé. Pochybuju, že by byla ona do něčeho takového zapletená."
"S otcem ses také mýlil, a jak to dopadlo." Přisadil si Gideon a střetl se s bratrovým pohledem.
"V tom máš pravdu." Připustil.
"Nezbývá nám tedy nic jiného, než doufat že se ona teorie buď potvrdí, nebo vyvrátí." Přisadil si Will. "Měli bychom informovat o tomhle všem Charlotte."
"Ta dorazí ještě den před plesem, chce mi pomoct s přípravami, ovšem můžeš jí o otm všem napsat. Alespoň bude vědět, jak jste pokročili, a že už konečně máte alespoň nějaký nápad, jak vše vyřešit, sama už je z toho nešťastná. Ostatně pevně věřím tomu, že i Matthew bude rád, až tu bude jeho matka, chce vědět o otcově zmizení co možná nejvíc, věří, že ho najde. Charlotte pověřila hned několik lovců stínů, aby je našli a Henry…" odmlčela. "no však víš." Dodala po chvilce. Sedla si vedle svého manžela a propletla své prsty s těmi jeho. Oba dva si hleděli vzájemně do očí a vpíjeli se svými pohledy jeden do druhého.
"Ehm, nechci rušit vaši chvilku, ale co budeme dělat teď? Nemůžeme přeci jen tak sedět se založenýma rukama, co podnikneme dál?" zeptal se Gabriel, který nesnášel nečinnost.
"Můžeš mi pomoct s večírkem, jestli se nudíš, práce je tu víc než dost."

"Nesnáším večírky." Pronesla Anna, která seděla na židli v pokoji Lucie a neustále pokukovala po věcech v pokoji, které se jí tam různě povalovali a působili na ní příliš žensky.
"Ano to všichni víme, Anno, ale pro jednou to snad zvládneš no ne? Navíc to bude zábava."
"Zábava?" pronesla víc než kysele. "Myslím, že kopat na hřbitově by byla větší zábava."
"Nebuď zase tak morbidní." Okřikla ji Lucie a vytrhla jí z ruky knížku, kterou si četla.
"Hele, nech mi ji!"
"To tak!" vyštěkla a vyplázla na ní jazyk. "Raději si vyber nějaké šaty na večírek." A ukázala prstem na postel, kde leželo hned několik krásných šatů. Anna ovšem ohrnula nos a protáhla se.
"Žádné nebudou dostatečně pohodlné a vůbec půjdu v kalhotách a saku, je mi jedno kdo si co bude o mě povídat, já v holčičích šatech nikam nepůjdu."
"Občas si říkám, že ses měla narodit spíš jako kluk." Odsekla Lucie.
"Nejspíš máš pravdu, ale to bych tu pak asi lítala v dámských šatech a s volánky k tomu."
"Taky nikam nepůjdu." Ozvala se náhle Cordelie, která doposud mlčela, takže její lhas Lucii tak překvapil, až div úlekem neupustila celou svou šperkovnici na zem.
"Ty že nikam nepůjdeš?" podivila se a změřila si svou parabatai od hlavy až k patě. Cordelii znala už tolik let, a jen ta představa, že by se nechtěla účastnit nějakého večírku, jí přišla absurdní. Cordelie byla v jejích očích vždy ozdobou večírků, byla vždy velmi krásnou, s každým navázala během večera hovor, div neprotančila své boty a nyní tu tvrdila, že nikam nepůjde? "Nejsi nemocná?"
"Nikam se mi nechce." Dodala a dál stála u okna a vyhlížela ven. Jakoby snad ani nebyla duchem přítomna. Lucie pohlédla na Annu, která s ní byla rozhodně v dané chvíli za jedno. Také nemohla pochopit, proč by Cordelie někam nechtěla jít. I ona v ní viděla královnu všech večírků, dalo by se říct, ale najednou byla jako vyměněná.
"Poslechni, Cordy, už nějakou dobu se chováš divně, nechtěla by si mi raději říct, co se děje?" Položila krabičku se svými šperky na stůl a položila své parabatai ruku na rameno. Ona ji ovšem shodila.
"Nechci o tom mluvit."
"Tohle od tebe slyším v poslední době dost často a přestává se mi to líbit. Cordy, co se u anděla s tebou děje?" Poprvé se za tu dobu na ní podívala a všimla si, že je ve tváři celá bledá, oči má zkalené, jen se za okamžik rozplakat.
"Nic." Hlas jí vyletěl o oktávu výš. Bylo jasné, že se přemáhá, aby se nerozplakala.
"Cordy, vždycky si byla veselá, rozverná, věčně si vymýšlela nějaké bláznivé nápady, bylas vždycky ozdobou všech večírků, miláčkem davů, dalo by se říct, a teď se chováš jako nějaká ustrašená dívenka. Co je ti?" opět jí položila ruku na rameno a tentokrát ji neshodila, naopak objala se s Lucií a slzy už osvobodila z pod svých víček.
"Nemůžu ti to říct." Zahlaholila jí mezi vzlyky a snažila se uklidnit. Lucie opět zoufale pohlédla na Annu a hledala u ní nějakou podporu a pomoc v této podivné situaci. Co však nečekala, bylo, že se Anna natáhl po jedněch šatech, vzala je a odešla s nimi do koupelny.
"Co to u anděla…" vyjekla Lucie, čímž probrala Cordelii, a pak když se ohlédla směrem, kterým se dívala Lucie, nemohla uvěřit vlastním očím. Ve dveřích od koupelny najednou stanula Anna, která na sobě měla po neuvěřitelně dlouhé době dámské večerní šaty, ovšem byly jí poměrně krátké, navíc tam stála v postoji, za který by se nemusel stydět kdejaký kulturista. Obě dvě dívky propukly v hromový smích.
"No co?" pronesla Anna. "Je to přeci maškarní večírek, nebo snad ne?"

"Celkem se těším, až máma dorazí. Psala mi, že se něco našlo, něco co nějak souvisí se zmizením táty, ale nenapsala mi to, prý mi to musí říct osobně." Pověděl Matthew, zatímco se pokoušel Astro nasadit nový obojek, který jí koupil u příležitosti večírku. Chtěl, i když věděl, že tam nepůjde a bude zalezlá ve svém pelíšku, aby i tak vypadala perfektně. Jak říkal, je to holka a tak se musí také trochu ozdobit. "A ty mě, jak tak koukám, zase neposloucháš."
V tom měl Matthew pravdu, Jamie ho skutečně neposlouchal. Ležel na posteli, a něco si četl ve svém notesu.
"Myslíš že tam přijde?" zeptal se ho náhle.
"A kdo." Matthew div sebou nepraštil o židli, kterou měl za svými zády. On ho konečně začal poslouchat.
"No kdo asi! Přece Grace." Vyjekl. Jamie se na něj otráveně podíval a zase otočil svou hlavu zpět k řádkům ve svém notesu.
"Je mi to jedno." Pronesl suše a Matthew nechtěl věřit vlastním uším.
"Dřív si o ní pořád snil. Co se změnilo? Potkal si snad někoho jiného?" zeptal se ho, i když moc dobře tušil, odkud vítr fouká. Sám to moc dobře věděl. Každý den viděl, jak se jeho přítel mění zpátky do té osoby, jakou poznal kdysi na akademii, ten věčně tichý, z problémů tahající kamarád. Začínalo se mu líbit, že tu opět on byl tím nezodpovědným.
Jamie k němu opět stočil svůj pohled. "Možná." Pověděl a šibalsky se přitom ušklíbl.
"Že uhodnu, o koho jde?" nabídl se Matthew a sedl si na pelest jeho postele.
"Můžeš to zkusit." Potvrdil mu.
"Je asi takhle vysoká?" ukázal mu svou rukou, kterou napřáhl vedle postele. Jamie se uvelebil, aby mohl svého přítele lépe pozorovat, při jeho počínání.
"Asi tak." Potvrdil mu. Matthewovi zablýsklo v očích.
"Nosí vlasy vyčesaní do drdolu."
"To nosí všechny holky." Přisadil si Jamie.
"A když si je rozpustí, září jako zlatavé paprsky slunce." Pokračoval. Jamie se usmíval, jelikož věřil, že jeho přítel beztak jeho vyvolenou neuhodne. "A oči jí září jako noční obloha, protože je má tmavé jako noc a září jí v ní hvězdičky zvědavosti a dobrodružného ducha." To Jamieho zarazilo, jelikož to už se začínalo podobat té, o které v poslední době skutečně snil. "A další její charakteristickou vlastností je ta, že ti věčně padá do náručí a ty jí zachraňuješ, protože je to parabatai tvé sestry. Takže je jasné, že je to Cordelie."
Jamiemu zmizel z tváře úsměv, vyskočil na nohy a odhodil svůj notes na noční stolek.
"Já myslel, že si můj notes nečteš, že necháváš můj deník na pokoji." Vyjekl a obořil se na svého přítele.
"Já ho nečetl." Ohradil se Matthew. "i když je mi jasné, že se tam teď její osoba jisto jistě hodně často vyskytuje."
"Jak to můžeš vědět?"
"Protože tě znám a vidím, jak se na ní každý den díváš u snídaně, jak chodíš do knihovny, když víš, že tam je. A taky jsem tě viděl se potloukat kolem jejího pokoje. A navíc sis moc špatně tohle schoval." Vytáhl ze své kapsy drobný prstýnek, který byl ze stříbra a uprostřed měl černou perlu. "Bude jí krásně ladit k očím, docela si to vystihl. Tak kdy jí to řekneš?" Jamie se k němu rozběhl a vytrhl mu prstýnek z ruky.
"Řeknu co?"
"No to že jí miluješ?" pověděl s klidem sobě vlastním a položil mu ruku na rameno. "Měl bys to už vážně udělat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Mended Heart with Love

Ano je moc krásná
Ujde
Je hrozná

Komentáře

1 zuzka zuzka | 17. listopadu 2015 v 23:38 | Reagovat

Tak tohle byla zatim nejlepsi cast

2 becky becky | 18. listopadu 2015 v 18:38 | Reagovat

Taky jsi myslim ze je to ta nejlepsi co zatim vysla

3 simonka simonka | 18. listopadu 2015 v 18:40 | Reagovat

Ja myslim ze mate obe dve pravdu ale proc jamie koupil prsten ale ty posledni vety me dostali nejvic

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 21:38 | Reagovat

děkuji za komentáře
CO se týče toho prstýnku, budeš si muset počkat do příští kapitoly, abys zjistila proč ho Jamie pořídil a jak ho také získal :D

5 MacyMia MacyMia | 19. listopadu 2015 v 2:25 | Reagovat

Úžasná kapilola, hlavně poslední část :-) docela se bojím, jak ten prsten získal... Že by od Tatiany nebo jí podobné? 8-O už jsem zvědavá na další kapitolku :-)

6 Lotte Lotte | Web | 19. listopadu 2015 v 17:07 | Reagovat

Anna je super. Krásně sarkastická, ale když na to přijde, zachraňuje situaci.
Jinak vánoční večírek, slečny v krásných šatech, nastrojení pánové - to je panečku skvělá příležitost a čas pro to, aby si jistý pár konečně vyznal lásku, že? :D
Ale taky mám zlé tušení, že se ten večírek nějak zle zvrhne. Uvidíme!

7 anicka anicka | 19. listopadu 2015 v 21:48 | Reagovat

Ty mi mluvis z duse taky si myslim ze se to zvrtne[6]:

8 Adele Adele | Web | 15. prosince 2015 v 21:42 | Reagovat

Jůůů, vánoční večírek!!! Sice chápu Willa i to, že momentální situace není úplně vhodná pro takovou událost, ale stejně... "...party is a party!" (Tyjo, nikdy bych si nepomyslela, že budu citovat pana Eltona z Emmy od Austenové. Hihi :D)
Helemese, další přírůstek nových postav. :-)
Haha, musím říct, že Luciina reakce Na Cordeliinu nechuť jít na ples byla téměř totožná s tou mojí. :D :D
(A Maškarní k tomu? Já jsem se v to ani neodvážila doufat. ...masquerade, paper faces on parade... těším se těším :D :D)
Matthew položil správný dotaz. Kdy, kdy, kdy? (že by příští kapitola?) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama