Mended heart with love

Epilog - Svatba

1. září 2016 v 9:03 | Tahmed
I když to asi mnoho z vás čekat zrovna nebude, máme tu závěr povídky. A pokud se vám to zdá podivné, dočtěte to až na konec a možná vám samotné finále prozradí, proč tomu tak je.

"Lásko, probrala ses." Uslyšela hlas svého snoubence, když poprvé otevřela své oči. Měla je slepené k sobě a vůbec se nechtěly otevřít. A když poprvé spatřila denní světlo, nemohla tomu uvěřit. Kdyby Jamieho neslyšela, myslela by si, že je na druhé straně, mezi mrtvými.
Cítila nepříjemný tlak na svém břiše, a když se ho dotkla, ihned věděla, proč se cítí tak špatně a tak prázdně. Oči se jí zalily slzami.
"Ne ššš, neplač." Utěšoval jí a konejšil. "Uvidíš, že to všechno bude dobré."

34. Kapitola - Rozlučka se svobodou

31. srpna 2016 v 8:33 | Tahmed
Nu musím uznat, že se s komentáři pořádně činíte a moc vám za ně všem děkuji. Opravdu mi dělají velikou radost a také díky tomu všemu snad brzy dokončím tuto povídku. Budeme zde mít další lehký časový skok dopředu.

O měsíc později:
Cordelie se už pomalu vzpamatovávala z traumatu, které utrpěla a začaly jí přípravy na svatbu s Jamiem.
Jamie by se sice také měl trochu chystat na svatbu, ale místo toho má hlavu plnou jednoho určitého problému. Abdulova smrt totiž neprošla bez povšimnutí a byla z ní obviněna Cordeliina matka, která nyní čelí obvinění. Jamie jí už několikrát psal v dopise, že vinu hodlá vzít na sebe, což bylo také velmi moudré a správné rozhodnutí, ale ona s tím nesouhlasila. Jediné její přání je totiž, by její dcera zůstala šťastnou a to s Jamiem bude.

33. Kapitola - Zásnuby

30. srpna 2016 v 13:21 | Tahmed
Za vaše komentáře vám nohokrát děkuji a nyní již slíbená odměna :-)
"Cordy, jsi v pořádku?" zeptal se jí, když jí halil do svého saka, které si spěšně ze sebe sundal. Třásla se od hlavy až k patě a vypadalo to, že jeho přítomnost vůbec nevnímá.
"Co se to tu u anděla stalo?" rozkřičela se paní Carstairsová, když přiběhla zpátky do pokoje, kde našla choulící se Cordelii a Jamieho.
"Váš syn si zahrál na hrdinu a nechal ji s tím hulvátem o samotě, to se stalo." Vysvětlil jí Jamie s velmi příkrým hlasem. Alastair vypadal poměrně pobledle a držel se stranou toho všeho. Nechtěl se přít, ani se nehájil, jen tam tak stál. Když se ho matka chtěl zeptat, na jeho verzi vysvětlení, byl absolutně duchem nepřítomný a jen se díval na svou sestru, která vypadala jako smyslů zbavená.

32. Kapitola - Snoubenec

29. srpna 2016 v 16:00 | Tahmed
Omlouvám se za to dlouhé zpoždění ale nebojte, už se to nebude u této povídky opakovat. Navíc mám pro vás překvapení. Blížíme se do finále povídky a navíc otto finále už nebudu nijak zvlášť časově natahovat. I já už budu ráda, až bude povídka konečně dokončená a navíc, pokud se tu objeví ve velmi krátkém časovém intervalu alespoň 3 komentáře, budete mít pokračování povídky hned následující den, nebo pokud komentáře brzy zaregistruji tak i dřív. :-)
Nyní si povídku řádně užijte. Bude to opravdu stát za to. Setkámme se totiž tváří v tvář s Cordeliiným tajmeným ženichem. A věřte mi ,že se Jamiem nebudou mít vůbec v lásce.
PS: Na něco se dovolená vyplatí :-)

31. kapitola - Sladká pohroma

27. července 2016 v 21:09 | Tahmed
Povídka měla vyjít v 8 večer ale nevyšlo to. Je tu tedy o něco později.

Nevěřila vlastním očím. Myslela si, že snad blouzní. Po tolika dnech, kdy ho vídala ve svých představách, kdy usínala se vzpomínkou právě na něj, věřila, že tohle nemůže být skutečnost. Ale on tu opravdu byl. Chvílemi měla silné nutkání, k němu natáhnout ruku a dotknout se ho, ale nakonec od těchto představ upustila. "P… proč jsi přišel?" zakoktala se, jak nemohla nacházet slov.
"Nejsi snad ráda?" zeptal se jí a pousmál se. Hleděla na něj pohledem, který připomínal spíš člověka, který zahlédl ducha, než živou osobu. Někdy si i dokonce říkala, zda se to všechno krásné, co se mezi nimi událo, nebylo jen výplodem její bujné fantazie.

30. Kapitola - Kamenný kruh

21. července 2016 v 22:00 | Tahmed
Myslím si že nějaké výmluvy jsou zbytečné. Každý jistě víte, že už času nemám vážně nezbyt a mé výmluvy jsou beztak k ničemu. Beztak všichni začnete rovnou číst povídku a tnto můj vykecávcí úvod přeskočíte. Přesto se s vámi podělím o můj dnešní dennní zážitek. Včera jsem si vyšla s práteli na drink (odpolední a kupodivu nealkoholický :-) ) nu a jaká to věc se mi při té příležitosti nestane. Štípne mě ovád, což je mrcha na níž jsem nějakým zázrakem podivně alergická. Dnes mám nohu velmi silně oteklou a natejká čím dál víc, takže se jen modlím ať nemusím zase na pohotovost :) Nu takže mě zítra čeká návštěva alergologa jelikož jsem zjistila že mé léky zvané záchranný balíček jsou prošlé a potřebuju nové. :D To jen tak k mému vykecávcímu úvodu. A nyní se už radostně pusťte do povídky, která tu hooodně dlouho nebyla.

29. kapitola - Etiketa světa za závojem

11. června 2016 v 18:00 | Tahmed
Zdravím vážení. Omlouvám se za zpoždění. Měla tu být povídka už včera, ale měl jsem moc vyřizování a tak jsem se k jejímu psaní dostala až dnes. Musím vám říct, že jsem za to ráda, protože dnes mám tolik nápadů, že jsem z toho nadšená. Už dlouho jsem neměla tak dobrý psací den. Užijte si kapitolku.

Lucie znala pokoj Cordelie v Idris. Strávila tu s ní nejeden volný čas. Ale přesto měla pocit, že se nachází na úplně jiném místě. Měla tu věci, které tu nikdy předtím nemývala. Některé dokonce zmizely úplně. "Svatba je na spadnutí." Začala jí vyprávět. "Už se to pravděpodobně nedá změnit a já ještě pořád nepřišla na to, proč se můj bratr přátelí a co má vlastně v úmyslu, s Lady Blackthornovou."

28. kapitola - Sestersko-bratrská pře

7. června 2016 v 20:00 | Tahmed
Já vím, že jsme slibovala povídku častěji. V poslední době se ovšem se mnou něco děje. Nevím jeslti je ot tím počasím, nebo čím, každopádně se mi do psaní v poslední době moc nechce, což vadí dokonce i mě, protože vím jaký to má dopad. Tak se budu snažit trošku polepšit. Snad mi to vyjde. Teď už dost mých řečí a užijte si povídku.

Idris. Země, kterou vždy tak milovala, se nyní promění v zemi, kterou bude do smrti nenávidět. A to za to ani nemůže. Společně s matkou se přemístila do jejich rodinného sídla. Dlouho tam sami ovšem nezůstali, nebyly totiž v něm ještě ani hodinu, a už měly nečekanou návštěvu. Dorazil Alastair. Usadil se v salonu a předstíral, že zkoumá knihu démonologie, ve skutečnosti ovšem čekal, až se mu budou sestra s matkou věnovat.

27. Kapitola - Návrat domů

1. května 2016 v 22:00 | Tahmed
Omlouvám se, že to poslední dobou s povídkou tak trvá. Ovšem z práce jsem kolikrát tak unavená, že na psaní nemám ani náladu a je pak těžké se k tomu přemlouvat. Kolikrát se sotva povalím do postele a jsem ráda že nemusím nic dělat.
Ovšem protže tu povídka nebyla hooodně dlouho a návštěvnost blogu zatraceně ubývá, nezbývá mi nic jeného než najít poslední zbytky sil a sesmolit povídku na níž napjatě čekáte.

Byla to už snad celá věčnost, co tu stála naposledy pod schodištěm. V domě bylo poměrně šero a byla cítit silná vůně skořice, která se linula z kuchyně. Margot již nejspíš stála od velmi časných ranních hodin na nohách a v kuchyni vařila bylinkový čaj s tajnou příměsí skořice. Milovala její čaj ani netušila, jak moc jí chybí až do teď. V domě bylo poměrně chladno, přesto slyšela praskání dřeva z haly. Vytopit tento dům a rozzářit jej aby vypadal alespoň trochu vesele a působil příjemným dojmem, to dalo pořádnou práci.

26. Kapitola - Sbohem

19. dubna 2016 v 23:00 | Tahmed
I když je název této kapitoly poměrně výmluvný
rozhodně to neznamená konec povídky.
Dokonce naopak!
Rozhodla jsem se totiž povídku ještě prodloužit.
Dnes je ot sice kratší kapitola o ot víc snad ve vás vyvolá emoce :D

Byla ještě tma, když jí začala brnět ruka a probrala jí z bezesného spánku. Nebo snad snila ten nejkrásnější sen na světě? Jakmile se jí podařilo odlepit svá oční víčka od sebe a rozhlédla se kolem sebe, zjistila, že to nebyl žádný sen. Ruku měla celou rozlámanou, v jak nepohodlné pozici ležela. Její tvář spočívala na jeho holé hrudi. Když se podívala na jeho tvář, ještě tvrdě spal. Vypadal tak klidně a bezbranně. Jeho obvaz, který měl večer na svém čele, byl dávno stržený a ležel, Bůh ví kde. Jeho vlasy mu spadaly do obličeje. Vždycky měl na hlavě doslova vrabčí hnízdo.

25. kapitola - Omluva na dobrou noc

11. dubna 2016 v 18:00 | Tahmed
Myslím si, že dnešní kapitola bude pro milovníky páru Jamie a Cordy opravdu velmi významná. :-)
Edit přidáno pár odstavců na které jsem nedopatřením zapomněla :D

Hrudník ho bolel, měl pocit, že se jeho žebra spikla proti němu a hodlají mu rozdrtit plíce. Na spáncích ho nepříjemně pulsovalo a ruce ho brněly, že měl pocit, že se mu pod kůží vybudovalo mraveniště.
"Drahoušku, ani nevíš, jak jsem šťastná, že ses mi probral!" halekala Tessa se slzami v očích a objímala svého polomrtvého syna tak silně, div z něho nevymáčkla duši.
"Mami…" skřehotal a ani nečekal, že jeho hlas bude znít jako zvuk rozvrzaných dveří u jeho pokoje předtím než je namazal. "Jsem rád, že jsi ráda, ale pust mě prosím, bolí to."
"Máš pravdu, promiň mi to." Pověděla a utírala si své mokré tváře do hřebů svých rukou.

24. kapitola - Příběh lásky z dálky znán

8. dubna 2016 v 18:00 | Tahmed
Zatím je vidět, že povídka slaví úspěch.
Jsem ráda, že se vám stále zamlouvá.
Ono to někdy není jednoduché něco sepsat,
obzvláště když se vám v hlavě líhnou další příběhy,
nebo pasáže budoucích kapitl či následujících povídek :D
Pak aby v tom člověk neměl guláš, to je panečku umění :D
Nu a nyní k povídce samotné.
A dnes tu máme další pokračování naší ságy.
Dnes se podíváme na situaci zase z trošku jiného pohledu.
Tedy z pohledu v nějšího pozorovatele, matky Tessy.

23. kapitola - Ledová pomoc

25. března 2016 v 20:00 | Tahmed
Vážení přátelé, je to pořádná doba že?
Myslím, že v poslední době už opravdu nikdo ani nedoufal, že nějakou povídku napíšu.
Inu také se to málem stalo a já skutečně nic nenapsala.
Ovšem řekla jsem si, že vás bez té povídky nemohu nechat dlouho.
Sice už j ízase skoro nikdo nečte, ale nevadí, i pro těch pár věrných.
Každopádně bych to měla další měsíc s povídkami napravit.
A nyní už tedy k příběhu.
Skončili jsme pod sutinami trosek spolu s našimi hrdiny. a jak to s nimi bude dál? Ztratí někdo paměť nebo snad nedej bože někdo zemře?

22. Kapitola - Noci nenaplněných snů

26. února 2016 v 22:00 | Tahmed
Myslela jsem, že ji dnes ani nedokončím. doslova jsem ji dopsala za 5 minut dvanáct :D. Nevím jak budu stíhat psát, mám na tento měsíc tolik služeb v práci, že nebudu za chvíli vědět ani jak se jmenuju :D natož abych psala, ale zkusím ještě něco napísat co nejdříve, abysle alespoň měli vy hezké dny. A čím víc odezvy tu bude, tím víc síly budu mít do dalších pokračování .
"Nevím, jestli to zvládnu." Pronesla těsně přede dveřmi Jamieho pokoje, zrovna když chtěla Lucie zaklepat na dveře. Byla celá pobledlá a ruce měla studené, když se jí po jedné z nich chtěla Lucie natáhnout a oddat jí tak trochu kuráže.
"Nebuď jak malá, tohle zvládneš. Prostě se na něj nedívej a půjde to samo." Povzbuzovala ji, zatímco čekala nějakou odezvu na své zaklepání.
"Dále." Ozvalo se zevnitř. A tak společně ruku v ruce vešly dál. Uvnitř bylo jen světlo od plamenů z krbu. Ve vzduchu byla silně cítit mužská kolínská a bylo tam také velké chladno, jelikož bylo otevřené okno dokořán.

21. Kapitola - Velká porada

23. února 2016 v 20:00 | Tahmed
Omlouvám se za to veliké zpoždění. Inu slibovala jsem, že až budu mít novou práci, bude tu povídka častěji. No a zatím to vypadá spíš naopak. Jde o to, že si musím zvyknout na nový praocvní režim a to trošku trvá. Nvíc protože je spousta lidí v nové práci nemocná mám hodně služeb takže jsem poměrně utahaná, ale to se časem vychytá. Dnes jsem udělala maximum aby tu povídka byla a snad bude brzo i další část. Držte mi palce.
A nyní už konečně k povídce. V poslední části dostal Jamie košem a Cordy zůstala se zlomeným srdcem a tak se podíváme jak se s tím oba dva vyrovnávají. Jednoduše řečeno, každý po svém.

20. Kapitola - Prstýnek

31. ledna 2016 v 20:00 | Tahmed
Minulá kapitola byla spíše o vedlejších postavách, ale dnes se opět vrátíme za Cordelií a Jamiem. Co se týká příběhu, možná by nebylo od věci si připomenout děj z kapitoly 18. Pravdy dvojí tvář.

Na snídani Cordelie raději jít nechtěla. Věděla, že tam bude na ni čekat, a tak se raději rozhodla, že na ni vyrazí dříve nežli ostatní a vezme si něco raději v kuchyni, kde bude beztak jen Bridget a nikdo jiný. Nechtěla se s ním vidět. Byla to pro ni až příliš bolestivá představa. Vždyť i polovinu noci proplakala jen při vzpomínce na to, co slyšela. Jak moc jí to ranilo. Proč jen si s ní tak hrál? Nedokázala to pochopit.
Cestou naštěstí nikoho nepotkala. Celé sídlo bylo ještě ponořeno do spánku, když se vydala po točitých schodech služebnictva vedoucích do spodních částí domu. Vonělo to tam přímo překrásně a vábně.

19. kapitola - Ve skrytu noci vzpomínek

29. ledna 2016 v 20:00 | Tahmed
Je to už nějaká doba, co byla na blogu zveřejněna povídka.
A hned vám vysvětlím proč tomu tak bylo a proč se k ní už mohu vrátit.
Inu měla jsem totiž tento měíc hned dvě práce najednou takže jsem pracovala 6 dní v týdnu a z toho ten závěrečný den byl 12 hodinnový :D takže si asi dokážete představit, že jsem se v neděli nedokázala dokopat k psaní povídky a i kdybych to zvládla, za moc by to nestálo.
Nyní jsem jednu práci ukončila a ve druhé snad od příštího měsíce začnu pracovat permanentně. V této nové práci sice budu mít 12 hodinnové pracovní směny ale zároveň bych měla mít i dny volna a tudíž více času na psaní. To znamená velký návrat povídek.
Dnes to bude spíš taková kapitola hlavně o vedlejších psotavách, která bude případně otevírat vrátka pro budoucí povídku, o níž byste případně mohli mít zájem, ale to všechno ukáže až čas.

Měsíční povídková pauza

10. ledna 2016 v 14:55 | Tahmed
Nebojte se, neruším povídku, pouze ji pozastavuji, a protože bude vycházet seriál nebude tu tak prázdno, ale vyskytla se tu jistá pracovní příležitost, kterou musím co nejlépe a nejdříve uchopit za pačesy.
Problémem ovšem je, že už takhle nestíhám a povídka nevychází tak rychle, jak byste si mnohokrát i přály.
Takže k mým 8 hodinám v práci, kdy mám pracovní dobu od 8 ráno do půl 5 večer se ještě prodlouží o sobotní 12 hodinové směny :D - vůbec nyní nevypadám jako workoholik. :D
Každopádně když se budete divit, proč tu tak často nejsem je to tím, že jsem večer úplně vyčerpaná a mrtvá spím ve svém pelíšku.
Toliko asi k tomu všemu, co se bude u mě dít tento měsíc.


18. kapitola - Pravdy dvojí tvář

3. ledna 2016 v 20:00 | Tahmed
A je to tu, poslední den svobody, dalo by se říct.
Zase nám začnou krušné časy v podobě pracovního nebo školního vytížení.
A tak tu máte opět večerní útěk od reality. Opět se podíváme za Jamiem a Cordelií.

"Pavdon" zahučel Matthew s plnou pusou, když si všiml, že v knihovně není sám. Chtěl své věci odložit na stůl, ale místo toho se s nimi belhal na druhý konec knihovny a cestou mu dobrá polovina z nich popadala.
Jamie se spolu s Cordelií drželi za ruce a oba dva se museli smát, vzhledem k tomu, jakým kouzelným způsobem je vyrušil. "Myslím, že vy dva tu máte nějakou práci tak bych asi měla jít." Ujala se slova a opatrně vstala. Jamie po ní hodil zoufalým pohledem malého štěněte. Tolik si přál ji k sobě přivinout, hladit jí po zádech, nechat si protékat její vlasy mezi prsty, líbat jí na její sladké rty. Místo toho je musí vyrušit Matthew a všechno zkazit.

Povídka nebyla, bude dnes???

1. ledna 2016 v 10:23 | Tahmed
Dobré jitro přátelé, případně dobré poledne, odpoledne i večer. :D
každý vstáváme v různou denní dobu.
Chtěla jsem vám všem popřát krásný a šťastný nový rok.
Doufám, že vám není špatně a pokud ano,
snad to není vážné.
Inu po třech hodinkách mého spánku se vám chci omluvit.
spousta z vás v noci očekávala povídku a ono nic.
Inu trošku víc jsem nestíhala, navíc tohle je taková ta kapitola, kdy si s ní lehce nevím rady :D
Proto se do ní zkuísm pustit nyní a pokud nad ní neusnu (což bude báječné)
tak se snad KONEČNĚ objeví večer na blogu,
tak mi prosím držte palce. :-)

17. kapitola - Vezmeš si mě?

26. prosince 2015 v 20:00 | Tahmed
Tak a jelikož jsem pravděpodobně spoustě z vás způsobila včera večer div ne infarkt tak tu máte pokračování, abyste to rozdýchali. Ovšem pokud jste ten infarkt vážně měli, tak jste nebyli jediní, Cordy ho totiž měla také, a nyní se podíváte, co Jamiemu na jeho žádost o ruku pověděla. :-)

"Vezmeš si mě?" zeptal se jí náhle a bezmyšlenkovitě. Nemohla uvěřit svým uším. Stál naproti ní s tím svým nevýrazným pohledem ve tváři a ona nedokázala odhadnout, co tím vlastně myslí a co tím sleduje. Chvíli na něj hleděla neschopna cokoliv pronést, až se zmohla na jediné.
"Prosím?" nepoznávala svůj hlas, byl nepřiměřeně vysoko.
"Vezmeš si mě?" zopakoval a dál se na ní díval takovým zvláštním nezaujatým pohledem. Čekala by, kdyby to skutečně myslel vážně, že se bude tvářit jinak, třeba vážněji, nebo láskyplněji, ale tohle byl tak neurčitý pohled, nevěděla, co si má o tomto bláznivém nápadu vlastně myslet? Proč to dělá? Co za tím vším je? Chce si s ní hrát?

16. kapitola - Pravdu připustit si máš

25. prosince 2015 v 20:00 | Tahmed
Jelikož jste byli všichni pilné komentářové včeličky,
věnuji vám slíbenou další část vánoční dárkové povídky.
Snad vám tu dělá radost v těchto svátečních dnech.
A když tu opět budou alespoň 3 komentíky, bude povídka i zítra. :-)

Seděli spolu naproti sobě. Už se nesnažil cokoliv předstírat. Sám musel uznat, že tohle divadlo nemělo pranic žádný význam. Jeho otec ho znal jako své boty. Aby taky ne, když se ve většině věcí naprosto shodují. Jaký otec takový syn. Jen si nikdy nepomyslel, že by mohl být tak čitelný, co se lásky týče. Povzdychl si a raději se zvedl ze své židle. Bůh ví, co by mu jeho otec ještě prozradil, že o něm a o Cordelii ví.

15. Kapitola - Zlomenina srdečního svalu

24. prosince 2015 v 20:00 | Tahmed
Všem přeji krásný štědrý večer. Doufám že jste se všichni sešli u štědrovečerního stolu a pod stromečkem našli své vysněné dárečky. I já tu pro vás mám jeden slíbný dáreček. Taak snad vás všechny potěší. :-)
a když tu budou alespoň 3 komentíky, tak dostanete, ode mě zítra další kapitolku. :-)

Byla hluboká noc, ostatně taková už byla několik hodin, i když bylo sotva deset hodin večer. Všude bylo ticho a vánoční atmosféra ve všech probouzela netušené. Jen jedna postava se pohybovala potemnělým institutem s čarodějným světlem v ruce. Tmavá silueta se plížila chodbami, až došla na ošetřovnu, kde hledala ji.

14. kapitola - Plamínek naděje

20. prosince 2015 v 20:07 | Tahmed
Tak to není až tak velké zpoždění, jak jsem se obávala. Inu chvilku mi trvalo, než jsem se konečně dokopala ke psaní. Asi za ot může ona demotivace, jelikož ještě na dva dny musím do práce a mě se už tak strašně nechce, ale co vám budu povídat.
Raději si užijte tento den v lidu a pohodě. A pokud tu bude dost komentíků, tak Vám slibuji že budete mít každý sváteční den jednu kapitolu což znamená že 24. 25. a 26. budete tu mít každý večer jednu kapitolku, ale jen pokud budete chtít.

Čaroděj stál v potemnělé místnosti, která byla ozářena pouze černými svícemi uprostřed pentagramu. Na konci každého cípu leželo jedno z těl omámených lovců stínů, mezi nimiž byl i otec Cordelie. Většina z nich byla považována, buď za nezvěstné, nebo mrtvé, ovšem nebylo tomu tak. Omámení lovci stínů věděli, že se děje něco špatného, ale jelikož byl v jejich organismu silný lektvar, který jim musel čaroděj namíchat, nemohli se vůbec hýbat.

13. kapitola - Plán záchrany

13. prosince 2015 v 20:00 | Tahmed
Obloha se roztančila do hvězdného sóla a spolu s měsícem osvětlovaly krajinu spolu s čerstvě napadaným sněhem, a vytvářely tak téměř iluzi potemnělého dne. Chlad se mu otíral o tělo, než si na sebe přehodil kabát a nevyrazil do chladné noci.
"Jamie, kam to zase u anděla jdeš?" zahalekal na něj Matthew, zatímco si to Jamie štrádoval ven.
"Nevím, a je mi to jedno, ale musím ji někde najít." Odpověděl, a mezitím už zamířil k hlavní bráně, a cestou se snažil prokličkovat mezi davem lidí, kteří právě odcházeli z vánočního večírku, jelikož se už blížila třetí hodina ranní, což také potvrzovaly hodiny na věži institutu, které právě odbíjely třičtvrtě na tři.
Matthew se za ním ihned rozběhl jen ve svém lehkém večerním fraku. "To bys jí mohl hledat klidně i věčnost a přesto bys jí nenašel." Opáčil mu a pevně ho chytil za paži, takže ho konečně přiměl se zastavit.
 
 

Reklama